VŠE SKLADEM
Expedice do 24ti hodin.
Bublifuk využívá principu povrchového napětí a proudu vzduchu, kterým se vyplní slabá membrána ze speciální kapaliny. Tlačící vzduch ji začne deformovat, membrána se začíná natahovat a vytvářet protáhlý tvar. Díky snaze každého tělesa dosáhnout tvaru s nejnižší energií se začne vznikající těleso deformovat do tvaru koule. Jak bublina narůstá působí na ni stále větší tlak vzduchu proudícího okolo otvoru, což má za následek její odloučení. Následně dochází k jejímu postupnému zakulacování do doby, než bublina praskne.
Bublina praskne kvůli oslabování stěn bubliny. Vlivem gravitace dochází k odtoku vody a přípravku do její spodní části. Zvláštním případem je narušení její stěny předmětem či nečistotou v okolí, což změní stav povrchového napětí, případně změny tlaku v okolí bubliny, což má za následek také její prasknutí.
Děti vyfukující bubliny z hliněných dýmek zobrazovali vlámští malíři již v sedmnáctém století.
Koncem 80. let 19. století přispěla svým dílem k rozšíření této záliby reklama na mýdlo anglické firmy A&F Pears.
Společnost využila služeb průkopníka reklamy Thomase Barratta, který použil k propagaci mýdla obraz malíře Johna Everetta Millaise (1829-1896), na němž chlapec vyfukuje mýdlovou bublinu.Mezi prvními, kdo počátkem 20. století začali prodávat „bublifuk“ jako hračku, byli podomní obchodníci a stánkaři na poutích.
S revolučním nápadem plnit malé lahvičky roztokem na výrobu bublin přišla na začátku 40. let chicagská chemická společnost Chemtoy.
Zdroj: wikipedie
Nejsnáze se vytvářejí bubliny pomocí obyčejného brčka na pití nebo pomocí plastového bublifuku, který se prodává téměř v každém hračkářství. Zařízení se obvykle skládá ze tří části. Nádobky na saponát, saponátu a fukaru. Funkce nádoby je v uchovávání kapaliny, která se využívá na tvorbu bublin.
Fukar je tyčka, která je na jedné straně zakončena držátkem a na druhé oválným (nejčastěji kulatým) otvorem, který se namáčí v saponátu. Díky povrchovému napětí se ve fukaru objeví membrána, do které se pak fouká. Ač se zdá tvorba bublin jednoduchá, jejich výroba a tedy používání bublifuku vyžaduje určitý stupeň praxe. Foukající musí správně odhadnout, jakou silou má fouknout. Při pomalém fouknutí nedojde k vyklenutí bubliny a k jejímu vzniku, při rychlém fouknutí bublina praskne.